My a oni

Všímám si, že skupiny lidí nebo lidé samotní se dají rozdělit i podle toho jak používají slovo: oni a my.

Otázka: “Proč se ti tento týden nepodařilo podepsat tu smlouvu?”
Odpověď č. 1: “To prostě nešlo – ten manažer byl idiot. Navíc oni ani nejsou pořádně naše cílovka”
Odpověd č. 2: “Nepodařilo se mi to na té firmě prodat a navíc jsem zjistil, že ta firma nespadá do naši cílovky – špatně provedený průzkum trhu no.”

Lidé nebo firmy (, kde zaměstnanci) hodně využívají “oni” … často nedosahují takových výsledků jako lidé, firmy a nebo týmy lidí, kteří využívají slovo “my/já”. Je to jednoduché – firemní kultura je nastavená tak, že každy ví co je jeho zodpovědnost a pokud neuspěje, tak neháže chyb na ostatní – nevymlouvá se.

Pokud člověk častěji říká já/my, tak si vice uvědomuje, že se někde stala chyba a příště se ji vyvaruje. Rychleji se učí z chyby. Oni-lidi si málokdy uvědomí chyby, které dělají. Často si nejsou vědomi jejich nedostatku a tím pádem ani neví v čem se mají zdokonalovat, protože ti co jsou kolem nich jsou ti co mají chyby a nebo nechápou s jakým úžasným nápadem/produktem za nimi přišli.

Vidím tento indikátor jako hodně důležitý při vstupu do firmy a nebo při vytváření pracovního týmu či zakládání start-upu. Sledujte jak mluví lidé kolem vás…

Na závěr se zeptejte se sami sebe: Používám více slovo oni anebo my/já??

Kdo nepadá, nezrychluje

Na každé motivační přednášce nebo přednášce od úspěšných lidí – Vám téměř pokaždé říkají, že se nemáme bát neúspěchů nebo pádů! Na jednu stranu s tím souhlasím, ale na druhou si říkám – proč bych kurňa měl padat nebo být neúspěšný? Proto bych se měl snažit být úspěšný a nedělat chyby, ne?

Nic méně když se na to podívám z širšího pohledu – vidím to tak, že pád je jedna z nejdůležitějších věcí. Člověk se totiž pádem, neúspěchem anebo chybou nejrychleji učí!

Už můj taťka, když mě učil lyžovat, říkal: „Kdo nepadá, nezrychluje!“

Tohle mi přijde úplně dokonalé a hlavně pravdivé! Protože když na lyžích spadnu, tak okamžitě vím ,proč jsem padnul. Stejné chyby se pro příště budu vyvarovat. Vždyť je to logické – všichni to víme, ale uvědomujeme si to opravdu?

Když jsem dělal kurz instruktora snowboardingu, tak první věc, kterou nás učili, bylo – jakým způsobem padat!

  1. Jak padat!
  2. Procvičování základů
  3. Soustředění se na zlepšení
  4. Procvičování
  5. Procvičování
  6. … Zdokonalování (=procvičování)

Celé je to jenom o vůli, kterou v sobě máme. Malé dítě, když se učí chodit, tak ho ani nenapadá, že by se to nenaučil, protože kolem sebe vidí chodící lidi. Já kolem sebe vidím úspěšné lidi, tak ani nepřemýšlím o tom, že bych nemohl být úspěšný!

Další taťkova věta, která mě hodně ovlivnila byla: „Practise makes perfect!“

A teď takové jednoduché pravidlo:

  • Pořád se zdokonaluji! (procvičování = zdokonalování)
  • Absolutně vůbec nepřemýšlím o neúspěchu!
Na závěr Vám nechci přát hodně štěstí ale spíš aby jste o tom co děláte moc nepřemýšleli a hlavně to udělali!

Další výmluvy, prosím!

No jasně – protože výmluv není nikdy dost.

Tento článek – post beru jako takovou zpověď nebo spíše výzvu. Dennodenně se setkávám s tím, že mladí lidé nejsou aktivní. Aktivní v tom produktivním slova smyslu a ne konzumním. Pokud už zde namítáte, že to není až úplně pravda, tak nemám na mysli to, že někdo jde na brigádu. Ale spíš to, že se zabývá něčím kreativním a pracuje na svém vlastním zlepšení, které mu pomůže do budoucna (např. v pracovním životě).

Hlavně to cítím v našem Moravskoslezském kraji. Nedávno jsem k nám na pobočku pozval ředitele Úřadu regionální rady MSK a ten řekl krásnou větu: „Jsme spíše region zaměstnanců, než podnikatelů“. Toto mě přivádí k myšlence, jestli náhodou (obecně řečeno) nejsme leniví a bojíme se. Jestli nechceme pouze mít jasně danou pracovní dobu a jakmile skočí, tak padla, jde se na pivo a víc mě nezajímá.

Pojďme se podívat na to, proč Nepodnikat? Nejčastější výmluvy proč to nepůjde:

  • Nemám nápad
  • Nechci do toho jít sám a nemám nikoho k sobě
  • Nemám základní kapitál
  • Nevím jak založit firmu
  • Nevím jak začít
  • Neumím napsat podnikatelský plán
  • Nemám místo, kde bych podnikal
  • Nemám na to čas
  • Bojím se, že mi někdo ukradne nápad
  • V tomto businesse je už hodně lidí
  • Nemám na to zkušenosti
  • Kamarádi mi říkají, že to nebude fungovat
  • Atd…

Určitě bychom toho mysleli ještě hodně.

Jasně proč nemít více těch výmluv! Jestli patříte mezi lidi, kteří tyto výroky často používají, tak ani nezačínejte. A tohle je právě ten zádrhel – už od samého začátku si před sebe dáváme důvody, proč to nejde, než abychom se zaměřili na tom jak to udělat aby to šlo!

Nejhorší na tom je to, že za 10, 15 nebo 20 let si vzpomenete na chvíli, kdy vám někdo říkal něco o podnikání a vy jste uvažovali o tom, jestli do toho jít nebo ne. Jakmile si na to vzpomenete, tak si budete říkat: „Co by se stalo, kdybych do toho šel?“. No a ve finále toho možná i budete litovat, že jste do toho nešli. Nicméně čas nevrátíte zpět a proto nebuďme zabednění a využívejme příležitosti, které se nám naskytnou. Vždy mějte v hlavě to, že pokud tuto příležitost nevyužijete, tak toho v budoucnu nikdy nebudete litovat. Pokud si myslíte, že budete, tak tu příležitost využijte!!!

Poznavate se?

„To nejde“, „To nebudou chtít…“, „Tohle nemůže nikdy fungovat“ atd. atd.

Takové odpovědi mě nejvíce „baví“. S takovými lidmi bych opravdu nikdy nechtěl pracovat. Nejhorší na diskuzi s nimi je to, že diskuze je zacyklená anebo končí uražením „to nejde“ člověka. Po každé, když mi někdo něco takového řekne, tak odvětím: „Už jsi to někdy zkoušel?“, „Ten člověk co ti to řekl je odborník v dané oblasti?“, „Na základě jakých dat jsi na to přišel?“. A tady to začíná i končí! Dotyčný se buď urazí, protože nemá odpověď anebo Vás čeká další smršť výmluv, proč to nejde. Člověk, se kterým chci pracovat, by mi místo „to nejde“ řekl: „Tohle jsem nezkoušel a teď přemýšlím, jak by to mohlo fungovat a kdo by mi s tím mohl pomoci“.

 

Proto Vás všechny vyzývám, abyste nebyli zabednění a nehledali důvody, proč něco nejde ale spíš možnosti jak to udělat lépe!!! Stačí k tomu velmi málo – mít otevřené oči a pořádně si rozmyslet než něco řeknete.

 

Nechci motivovat!

„Co vás motivuje, pane Tille?“, byl jsem dotázán. V ten okamžik jediná kloudná věta co ze mne vypadla, byla: „Já ani nevím – prostě musím, chci.“…

Bylo to přesně před týdnem, co jsem se při Monday at 9 zeptal svého kamaráda: Co si myslíš – Jaký je rozdíl mezi inspirací a motivací? A on po delší pomlce odpověděl: „Inspirace je vyšší úroveň motivace.“ Okamžitě jsem si tohle napsal, protože jsem s tímto výrokem souhlasil.  Jak je to tedy s tou motivací?

V dnešní době mi to připadá, že se spousta lidí ohlíží (nebo svádí své nedostačující výkony) na motivaci –firmy chtějí motivovat své zaměstnance a samotní lidé vyhledávají svou motivaci (Jak zlepšit svou fyzickou kondici, jak se donutit k učení apod.). Dostávám se k tomu, že pro každého z nás je motivace velmi subjektivní. Někoho motivují peníze. Někoho zase úspěch (je opět subjektivní) a jiné zase motivuje samotná pracovní náplň (seberealizace?). A zase se dostávám k otázce: Co je to ta motivace? Nebo spíš jak nad ní vyzrát?…

Jako malý (musím se přiznat, že i teď) jsem sledoval filmy se super hrdiny. V poslední době jsem si hodně oblíbil Iron Man(a) – hlavní postava: bohatý majitel obrovské korporace, který si může dělat „téměř“, co chce a svým způsobem může mít, i co chce. Díky znalosti a přístupu k technologiím dokáže postavit super oblek a udělat ze sebe super hrdinu. Třešnička na dortu je to, že má vtipné narážky. Sakra!!  To se mi hodně líbí – takový chci být taky…

První biografie, kterou jsem kdy opravdu celou přečetl, byla o Stevu Jobsovi. Strašně mě to chytlo – nemyslím si, že to bylo kvůli tomu, že Apple je jakýsi fenomén. Zajímal mě jeho příběh. Když jsem tu knihu četl, tak jsem zjistil, že hodně vlastností máme společných. A teď: on byl úspěšný a já jsem mu „relativně“ podobný… Proč bych podobně úspěšný nemohl být i já?

Dámy a pánové – tohle je moje inspirace. Příběh – akce někoho jiného.

Jakmile se Vám podaří v někom vyvolat představu o něčem. To, že stojíte někde na pódiu a promlouváte ke stovkám lidí nebo to, že máte svou vysněnou kancelář. Dotyční získá naději – spíš inspiraci – zjistí, že to chce – zjistí, že tohle by mohl být jeho cíl v životě (ať už krátkodobý nebo dlouhodobý). Ten cíl mu pak připomenete – „Právě proto tohle všechno děláš!“

Tohle je inspirace – opravdu si myslím, že správná inspirace je základ motivace. Lidi, kteří se vymlouvají, že nejsou motivovaní pro práci, mají pouze nedostatek inspirace – chybí jim důvod, proč by danou věc měli dělat.

Víte co? Tohle podle mě není všechno. Nejen, že mohu najít svou inspiraci v nějakém svém cíli ale i v osobě blízké. U mě tyto myšlenky vyvolal už zmíněný Steve Jobs, ale nekončí to tím. Ve svém okolí se setkávám se spoustou lidí, kteří mě inspirují k akci. Je to různými způsoby, ale, co je nejdůležitější, že to funguje. Každý den vídávám lidí, kteří dělají svou práci a dělají ji dobře.

Zeptejte se sami sebe – je ve vašem okolí něco nebo někdo co/kdo je lepší než vy? Jestli ano, tak se zeptejte – proč tomu tak je? – Neříkejte mi, že ten dotyčný se tak narodil anebo, že má na to talent – no a co? Je to stejný člověk jako vy.

Tyhle výjevy negativního chování jsem mýval taky – hodně mě to štvalo. Ale dnes si řeknu: „Tak co sakra udělám já, abych byl stejně dobrý anebo lepší.“ Je to jednoduché – z negativního myšlení si vytvořím vlastní inspiraci danou osobou… V tom nejlepší případě se ho/ji zeptám: Jak to děláš? Můžeš mi poradit?

Nakonec zjistím, že nepotřebuji motivaci. Stačí mi pouze se zamyslet nad tím, co v životě chci a kdo nebo co mi v tom může pomoci. Co je moje inspirace? Kdo je moje inspirace?

Nádherná věc na tomto je to, že se dá využít i jinde. Super příklad je toto video z TED.com: ¨

Simon Sinek – How great leaders inspire to action

Abych to shrnul – příběhy inspirují. Vyvolání představy inspiruje … Podobné příběhy můžeme najít všude kolem nás – ve filmech, knihách a lidech. Ty příběhy jsou různé ale mnohem důležitější je, že i postavy v nich vystupující a každý z nás se tak může někde vidět.